Život se skládá  z momentů. Z momentů, které tvoří mozaiku života. Jaké klišé že?! Ale je tomu opravdu tak. Když tak nad tím přemýšlím, tak ani nevím, kdy jsem se rozhodla podniknout, to co mám teď v plánu a co teď visí přede mnou jako velký vykřičník. Kecám. Vím přesně, kdy jsem se rozhodla. To předtím jsem napsala jenom proto, aby to znělo více poetičtěji. :D

Ty jsi tak strašně pozitivní. Jde z tebe velmi dobrá energie. Když ty jsi furt tak veselá. Ty se stále jen usmíváš. Vypadáš tak spokojeně. Vypadám?... Tyhle věty slýchám velmi často. Častěji než bych chtěla. To vše mi dokazuje jen to, jak dobrý jsem lhář. A že jsem lhář fakt perfektní. Kdyby existovali nějaké Liar Awards, myslím, že bych nevyhrála jen jednu sošku.

Obecně lhaní nemám ráda a velmi nerada to vědomě dělám. Nerada někomu lžu. Vyhýbám se tomu. Snažím se být upřímná. Problém je ale ten, že v tomto případě lžu hlavně sama sobě. A to je úplně jiná kapitola. To dělám vědomě i nevědomě. Občas dost často. Ale proč? Protože. 

Už asi půl roku, co jsme se nastěhovali do nového bytu, jsem uvažovala o tom, že potřebuju nějaký obraz na stěnu, která je chuděrka úplně prázdná, bílá. Respektive byla prázdná. Už není. K tomu se ale dostaneme. Zadání bylo jasné. Obraz s motivem lesa, velikost tak akorát. Další specifikace byla, aby motiv obrazu nebyl kýčovitý, jak se to občas u obrazů z internetových obchodů stává. Nečekala jsem, že to bude téměř nad lidské síly. Tak jsem to nechala plynout s tím, že se něco určitě objeví. A ono objevilo, i když v ne úplně pro mě očekávané podobě.

Než začnu psát slova, která vám chci říct, musím se přiznat, že jsem nikdy v životě neměla v plánu psát článek o tomto tématu, nebo jemu podobné. Donutily mě k tomu okolnosti, které mi přijdou nanejvýš znepokojující. A teď už k samotnému článku.