Paradox
Život je zvláštní hříčka. Všechno tu vzniklo jen náhodou, všechny rostlinky, zvířátka a koneckonců i my, lidé. A i život v přeneseném slova smyslu, jako proud dění a událostí běžného lidského bytí. Já se ptám je lidský život vlastně náhoda? Ano, tady se dostáváme už na čistě filozofickou rovinu. :D Já myslím, že do určité míry náš život náhoda je, ale co těch zbylých pár procent?
Poslední dobou si uvědomuju, že mě potkávají takové zvláštní náhody (jestli se tomu teda náhoda dá říkat). Znáte to, když si řeknete, že se třeba nikdy nezamilujete do fotbalisty, vždyť fotbalisti jsou takový a makový, a vy je nemáte rádi. A potom se stane, že se na příč předešlému předsevzetí chtě nechtě do nějakého toho fotbalisty zamilujete a je to láska jak trám?! To je jen pro takovou ilustrativní situaci.:D Tak takový situace, sice ne přímo s fotbalistama, se mi stávají asi poslední rok dost často. Teda plní se mi takové ty "nikdy" předsevzetí. Přijde mi to docela komické.
Třeba jednou jsem si řekla, že mi přece nebudou nikdy chybět kredity a mě nikdy nevyhodí z výšky. Jasně! Hned druhý semestr mě vyhodili! :D Nebo já nikdy přece nebudu z těch lidí, co budou brát antidepresiva a co budou někdy myslet na sebevraždu. A už půl roku jím antidepresiva a mám za sebou dost špatné období. To je jeden z těch horších příkladů. A teď v poslední době jeden případ: vždycky jsem si říkala, že já přece nikdy nebudu upravovat web nějaké společnosti, házet tam nabídky a tak. A je to zase tu. Začínám pracovat pro cestovku, kde jim budu pomáhat se stránkama. :D Prostě PARADOX.
Přijde mi to zvláštní, že mi to tak funguje, ale určitě nejsem sama. Myslím, že je nás takových víc. Vždycky nám život udělí lekci kterou potřebujeme a pořád je se co učit. A to je přece neskutečně super. Už chápu, proč se říká nikdy neříkej nikdy. :D
Jednu věc mi ty paradoxy přinesly. Jsem mnohem víc otevřenější novým věcem, snažím se nic neodsuzovat a počítat s každou možností. A taky daleko míň soudím druhý lidi a povím vám, je to neskutečně osvobozující.
Taky mi to přineslo jakousi zvláštní jistotu, že ten svět a vesmír kolem nás funguje, tak jak má a že je furt prostor, kde se zlepšovat a růst. Je tolik způsobů, jak chápat svět a jak si ho po svém užít. Jen nesmíme věci odsuzovat, ale spíš se je naučit přijímat, tak jak jsou. Tak jak to je teď, v jakékoliv situaci jsme, ať jsme obklopeni jakýmikolvek lidmi, tak tak přesně to má být. A tak je to v pořádku.
Vaše Lenja B / Awakened dreamer
0 komentářů: