Ty jsi tak strašně pozitivní...


Ty jsi tak strašně pozitivní. Jde z tebe velmi dobrá energie. Když ty jsi furt tak veselá. Ty se stále jen usmíváš. Vypadáš tak spokojeně. Vypadám?... Tyhle věty slýchám velmi často. Častěji než bych chtěla. To vše mi dokazuje jen to, jak dobrý jsem lhář. A že jsem lhář fakt perfektní. Kdyby existovali nějaké Liar Awards, myslím, že bych nevyhrála jen jednu sošku.

Obecně lhaní nemám ráda a velmi nerada to vědomě dělám. Nerada někomu lžu. Vyhýbám se tomu. Snažím se být upřímná. Problém je ale ten, že v tomto případě lžu hlavně sama sobě. A to je úplně jiná kapitola. To dělám vědomě i nevědomě. Občas dost často. Ale proč? Protože. 

RECENZE: Saal-Digital fotoobraz


Už asi půl roku, co jsme se nastěhovali do nového bytu, jsem uvažovala o tom, že potřebuju nějaký obraz na stěnu, která je chuděrka úplně prázdná, bílá. Respektive byla prázdná. Už není. K tomu se ale dostaneme. Zadání bylo jasné. Obraz s motivem lesa, velikost tak akorát. Další specifikace byla, aby motiv obrazu nebyl kýčovitý, jak se to občas u obrazů z internetových obchodů stává. Nečekala jsem, že to bude téměř nad lidské síly. Tak jsem to nechala plynout s tím, že se něco určitě objeví. A ono objevilo, i když v ne úplně pro mě očekávané podobě.

2017 v obrazech a góly pro 2018


Nový rok poposkočil už trochu dopředu. Abychom byli přesní tak o 22 dní. A já mám furt pocit, že něco chybí. Jako bych něco nedodělala, nemám nasměrovaní. Tak jsem zalistovala Dollerem a našla jsem téměř prázdnou dvoustranu s názvem "Novoroční góly". Aha! Tak to jsem trochu zazdila. Nicméně v hlavě je mám, ale lepší je to mít sepsané na nějakém místečku respektive kusu papíru, aby na ně člověk mohl nahlédnout a motivovat se v jeho úsilí dál. Proto bych je ráda hodila z své hlavy sem, na "svůj elektronický kus papíru". Pak samozřejmě poputují na skutečný kus papíru, na to již zmiňovanou dvojstranu v Dolleru. Miluju psaní na papír a elektronické psaní mi nestačí. :-) Plus k článku připojuji drobné shrnutí roku 2017 ve fotkách.

Vrnění, aneb je nám to opravdu jedno?


Než začnu psát slova, která vám chci říct, musím se přiznat, že jsem nikdy v životě neměla v plánu psát článek o tomto tématu, nebo jemu podobné. Donutily mě k tomu okolnosti, které mi přijdou nanejvýš znepokojující. A teď už k samotnému článku.

Kašlu na novoroční předsevzetí


Fuuu. Toto zas letí. Je po Svátkách a já jsem se nestihla ani nadechnout a uvědomit si, že je nějaké volno. Bylo nějaké volno. No dobře ještě jeden den bude. Jeden den! Jenom. A celý rok 2018 za dveřma, nebo za oknem. No respektive úder dnešní 12 hodiny večerní vtrhne do dveří. Bez zaklepání. Bez pozvání a bez dovolení vstoupit. A zůstane se mnou, i s tebou a se všema kolem celý rok a pak ho zas z toho teplého místa někdo v nás vykopne rok 2019, který vtrhne dovnitř stejně jako budoucí rok 2018. Koloběh. Že je to stresující? Ale prd! Není!


TRAVEL: Rakouská jezera


Jednu věc, kterou bych mohla dělat pořád, je cestování. Poznávat nový místa, kultury,... Sbalit si saky paky a vyrazit a všechno nechat za sebou. Chodit po horách, fotit kytky, stromy, včelky a výhledy. Nebo vyrazit do cizího města a najít si tam nějakou útulnou kavárnu a číst, číst a číst. Říkáte nic nesplnitelného. Také si myslím. Ale jelikož nemám žádného sponzora, nemám auto a ani nikoho s autem nebo teda nikoho, kdo by mi ho půjčil a někoho, do by řídil, tak jsem v docela složité situaci. Ale důležité je se nenechat odradit a hledat způsoby a cesty, jak poznávat nový věci a někam vyjet.
Hallstattsee z vyhlídky